Krušinka.

Na břehu říčky

krušinka vzrostla,

krušinka švarná,

ani ne vysoká

ani ne nízká;

urostlá, pěkná.

Rád jsem ji pěstil,

zaléval pilně

okopav půdu.

Čím víc jsem pěstil,

tím více rostla,

tím více husté

snítky se zmohly.

Čím více bylo

zbujelých snítek,

tím více listů

zelených měla;

čím více listů,

tím více květů,

bohatých květů,

bělostných květů;

a čím víc květů

bohatých bílých,

tím více bobul;

tím více plodů

černých a trpkých.

Vzpomínám stále

krušiny švarné;

vzpomínám vzrůstu,

vzpomínám květu,

hojného květu,

bílého květu;

a z toho květu

černého plodu,

hojného plodu,

trpkého plodu.

Vzpomínám při všem

tebe má milá,

snad že jsi dříve

krušinkou byla!