KRUTÁ ZIMA

Zaváté zvony, Spasitel u cesty pní.

Přes pole průvod pohřební

za obzor zašel a z lesa

dívá se bílá zima.

Večer s mlhou klesá.

Spánek sestoupí než se naděješ,

obejme kopec rukama duchovýma,

na něm ves, hřbitov, kostel, věž.

Z lesů zima čiší.

Věž se nad kostelem výší

jako hlídač mrazem ztuhlý,

s bání-hlavou nad hřbitovní zídkou,

věčnou svojí zaujatý hlídkou,

jakby sčítal domky, pomníky a kříže,

v hrobech zasypané truhly,

staré nápisy a mříže.

Ostrým ledem řeže sníh.

Vítr blázen nadnáší se v závějích.

Přes topoly bouřné víry svistí.

Ve vsi z krčmy, z krámku

světla plaše žlutá

třepotavě pláchnou jako v pádu listí.

V parku ponurého zámku

praská nocí zima krutá.