Kruté časy.

To přišly kruté časy

na naši drahou máti,

a ohnivými klasy

nám bída chce zas zráti.

Už děti její lehce

meč do srdce jí hříží,

a žádný vědět nechce,

co nejvíce ji tíží.

Už záštiplným květem

zas rozkolnictví zkvítá,

a padouch v srdci kletém

zas pro nás hanbu splítá. –

Však my se nepodáme,

my přežijeme vzdoru,

a lásku, kterou máme,

vetkáme do práporu.

A pod ten prápor zveme

všech stejnorodých přání,

my pod ním žíti chceme,

a skvít se do skonání.