KRUTÉ LÉTO

Byl churav les, vše schnulo šelesty,

kam horké stíny klad’, vypráhly trávníky,

bezhlasé mrtvo u cesty,

vyrostlo na hrob veliký.

To krutou láskou léta, v slunci horkých dní

už vlékly týdny nekonečně dlouhý chvost

a všude vylíbaly peklo polední

v žár měst, v luk horečku a lesů vypráhlost,

a mlčel pták a denně mrtvý žár

rezavěl mezi kmeny žhavě horkou zem,

mech zešedivěl bez vláhy a stár

a celý les byl jakýms obrazem

snu, který neslibuje, nedává

a nerozvíjí se, jak mládí uplyne.

Vše pohltila dálka modravá

a jedno slovo kruté lásky: ne.