Krvácí...

Ať život v klidné práci plyne,

ať slepý vášní burácí,

vždy něco vzniká, něco hyne,

vždy něco v nitru krvácí.

S všemi se smíříš naposledy,

ať moudří jsou, ať hlupáci,

v prach země, k hvězdám upřeš hledy –

vždy něco v nitru krvácí.

Jak hidalgo jdeš hrdě světem,

jenž poslední groš utrácí,

zdrán ostny všemi, věnčen květem –

vždy něco v nitru krvácí.

Jak hráč jsi, tratí všecko jmění,

však nikdy čest svou neztrácí,

i v chvíli snah všech vyplnění

vždy něco v nitru krvácí.

A k cíli dojdeš přece jednou;

v tom, co se karta obrací,

Smrt chřtán ti stiskne rukou lednou.

Zda zvíš jen, – co tam krvácí?