Krvavé jiskry...

Krvavé jiskry srší do temnot.

Jsi poraněna, noci červencová?

Když umíráš, přec rudý svítí bod.

A já si opakuji do noci ta slova,

ty pošetilé zvuky, zmatené,

jak mluvil jsem je plamenům a stínu.

Ano, ne, ano – ale přece ne –

Na modrých vodách do daleka plynu,

plápolných očí svítí znamení,

a já jen tiše šeptám, znova, znova:

Ano, ne, ano... Zhasni, plameni,

a těžce rozestři se, noci indigová!