KRVAVÉ RŮŽE. (V.)

Vyprahlá skála, slunce stále pálí

a pramen v lůně jejím zrozený

s vlaživým mokem v cizí spěchá dáli

a rodnou matku tráví plameny.

V bolestech prahnouc puklo srdce skále,

jí svadlý list zející ránu skryl

a když tam ptáče símě vneslo malé,

keř růžový pak ránu zacelil.