KRVAVÉ RŮŽE. (VI.)

Umírá slunce, růží věnce rdící

v západu na příkrov své nachy strou,

noc slzavá jak žena truchlolící

mohylu klene nad hrob hvězdnatou.

Tak jest a bude po vše věky –

nad mrtvou láskou růže zahoří

a shaslé, jež tu hřály papršleky

hvězdami z hrobu tmy se vynoří.