Krvavý květ.

By Adolf Heyduk

Nic netěší, co těšívalo,

teď těšíš jenom ty;

je skutkem, co se dřív mi zdálo,

že štěstí by se ukrývalo

v tak malé rty?

A přece! Vše, co srdce hněte,

tvůj, Lilo, plaší ret;

tvůj pohled tak milostně svítá,

že z úhoru mých ňader zkvítá

krvavý květ!