Krvavý květ.
By Adolf Heyduk
Nic netěší, co těšívalo,
teď těšíš jenom ty;
je skutkem, co se dřív mi zdálo,
že štěstí by se ukrývalo
v tak malé rty?
A přece! Vše, co srdce hněte,
tvůj, Lilo, plaší ret;
tvůj pohled tak milostně svítá,
že z úhoru mých ňader zkvítá
krvavý květ!