KRVAVÝ TŮMA.

V staré boudě povykuje

starý pes,

nikomu však nenahání

strachu dnes.

Vždyť už také nikdo z lidí

nevěří,

že by sněd pět byrokratů

k večeři,

vždyť už je to hloupou bájkou

k usmání,

že musí mít černožluté

k snídani,

spíše zázrak představit si

dovedu,

než že by žral nevlastence

k obědu.

A tak se už nikdo v světě

nelekne,

když se staroch začne ježit,

zaštěkne!

Arci že je tlama jeho

krvavá –

však si cinobrem ji maže,

nemrava!

A tak je to všecko humbug

s potvorou –

nač pak přát si pro něj řetěz

s závorou?

Chudák je, už se mu ani

nezdaří,

by se rozštěkali bratři

ohaři!

Tož mu přejme trochu štěku

ještě dnes,

štěkat bude, štěkat musí,

neb je pes!