„KRYMSKÉ SONETY“ (II Ach, pane Adame, za tvojich let)

Ach, pane Adame, za tvojich let

tu Orient žil, stařec plný síly,

básnivá hlava, romantický vzhled –

nu, jaký div, že Jste se spřátelili?

Pak rostlo arci, nač Váš pohled slet,

pak hory se vám s nebem v jedno slily,

pak fantasticky hrbil skal se hřbet

a propasti se ještě prohloubily!

Dnes je tu dáma: pudr na líčku,

z pod šatů číhá špička střevíčku

a lorgnonem se ostře na vše dívá – –

Kraj celý zjemněl. Bledé zlato kmitá

se hymnou barev. A Tvůj eremita

se plaše v chýších Tatařínů skrývá.