„KRYMSKÉ SONETY“ (III Dnes Kikineis není docela)

Dnes Kikineis není docela

tak hroznou, jak to ten Tvůj sonet praví;

skála tu leží v moři omšelá

a bílých vlnek škádlí ji roj hravý.

Jak hnědý mnich je, jenž si do čela

kapuci stáh, neb lesk jej mořil žhavý,

na prsa ruce dal a z vesela

zří do vod mírným nakloněním hlavy.

My pohostinsky u něho jsme byli,

řad lahví krymské révy vyprázdnili

a něžně starocha jsme oslovili –

však ani nehnul sebou líný kmet

a zřel i potom v bílých vlnek let,

když lahvemi jsme bili v jeho hřbet.