„KRYMSKÉ SONETY“ (IV Tak často vidím: pěkný Tatařín)

Tak často vidím: pěkný Tatařín

a modní dáma, salonů všech lvice,

na koních jedou, mizí v temný stín,

kde voní trávy, páchne pryskyřice.

Ve skal Tvých, pane Adame, jdou klín;

ta dáma mdlé má oči, bledé líce,

kůň jinochodník, Krymu rodný syn,

a Tatar sedí zpřímen jako svíce.

A kolikrát při světle měsíce

vídávám navracet se tyto páry!

Tak jedou, hlavy k sobě kloníce,

těm krasavicím svítí z očí žáry –

oh, pane Adame, ty skály tam

tak hrozny nejsou, jak Jsi říkal nám.