„KRYMSKÉ SONETY“ (V Kde bylo slunce, když’s tím krajem jel,)

Kde bylo slunce, když’s tím krajem jel,

ó pane Adame?! Je možným Krym

bez millionů zlatých jeho střel,

jež výskají si vzduchem modravým?

A lehkost barev též Jsi neviděl,

sen zpola, jenž už zniká očím tvým?

Ton každý, jak by odloupnout se chtěl

a žít svým vlastním žitím prchavým?

Jen jednou: nebe zataženo bylo,

při šedém světle od rána se lilo,

déšť padal šikmo jako tenké drátky –

Tvůj Krym jsem poznal; solidní a pevné

to barvy byly, nebe přísné, hněvné

a slunce zmizelo tu bez památky.