KRYSAŘ

Jak město by stihla kletba zlá,

tu krysy řádí a zuří,

kam padne zrak jich tmí se mrak,

od sklepa po cimbuří.

Marně je hubí past i jed,

za jednu mrtvou – sto živých tu hned,

jak strašné a žravé to plémě

by z hlubin svých chrlila země.

Pln myší kout každý, i chatrč i dům,

a komora, sýpka i spíže,

tu všude zlá havěť ta nese jen zmar,

vše zhltá a zžírá a zhryže.

Je po všem hned veta, kam krysí vnik rod,

tu na padrť prohlodán práh je i schod,

a krov, jejž myší zub drtí,

den ze dne víc v troskách a v ssuti.

Tu stejně v děsu a v strádaní

živ chuďas je i s pánem,

ten, onen bled a úzkostný hled

se v cáru tu potácí zdraném.

Je město jak hřbitov a každý v něm duch,

a nikde tu radost a píseň a ruch,

a pod věže zborcenou bání

zvon spadlý nevyzvání.

Jaký to podivný, cizí muž

do města cestu měří?

Má ryšavý vous a zelený zrak

a za čapkou kohoutí peří.

Zarudlý plášť mu s beder vlá,

za pasem trčí píšťala,

škorně, jak zobce ptačí –

Odkud se vzal, kam kráčí?

V radnici vešel. – „Pozdrav vám,

počestní, moudří vy páni!

Z daleka jdu a kouzla znám,

o nichž vy nemáte zdání.

Dobrou-li dáte odměnu,

myši vám z města vyženu,

dím: luna, než k jitru dnes zbledne,

nebude myšky tu jedné!“ –

– „Buď vítán z dálky, muži ctný,

ač rod tvůj nám neznám, ni jméno!

Věz, vše, co dobrého prokážeš nám,

buď štědře ti odměněno.

Myší když kletby zbavíš nás,

měj vděčnost naši po všechen čas,

a tolik zlata k tomu,

že bohat se navrátíš domů!“ –

Je půlnoc – jako duchů tvář

zří luna v spící kraje.

Jde pustým městem cizí muž

a na píšťalu hraje – –

Jsou podivné to zvuky, slyš!

A kde jaká jen v městě myš,

ať v podkroví, v síni, či v sklepě,

vše za pištcem žene se slepě.

A ze všech koutů to hrne se ven

a kvičí to, vříská a piští,

a píšťala nocí kvílivě zní,

jak vítr když pustinou sviští –

A krysař dál hude a kam stočí krok,

tu myši hned za ním, spěch a skok,

a jak mocným kouzlem by hnány,

za hudcem řítí se z brány.

Dál a dál vede myší spřež,

v kraj pustý, jenž v temno se halí,

tam k břehu, kde pod vrbou trouchnící

své vlny řeka valí –

A v píšťalu, vichru jak dul by mu dech,

a myši hned do vody, skok a spěch,

a jitřní van sítím když kývá,

ni jediná není z nich živa.

Je veselo v městě – tu s lucernou, věř,

bys myšky našel teď stěží!

Zní v ulicích zvuky houslí a dud

a fanfáry pozounů s věží.

Tu každý, jak s beder by balvan si svrh,

a líbá a objímá s druhem se druh,

a kde co jen k tanci tu zazní,

vše křepčí hned, výská a blázní.

– „Nuž, vzácní páni, já splnil svůj slib,

mně zlatem teď pospěšte splatit!“ –

– „Zlý čaroděj jsi a ďábel tvůj druh,

hleď v peklo, kam patříš, se vrátit!

Ty zdráháš se, spíláš? Tož psovodi

tě z brány města zprovodí!“ –

Tu krysař se s pošklebkem sklání:

– „Sám půjdu, vzácní páni.“ –

A jak stín z brány vychází –

Tu v trávě, pod hradbami,

dav dětí skotačí, ples a smích,

a družnými těší se hrami.

Jsou v kole tu hoši i děvčátka

a dovádí, jako ta kůzlátka,

a jak kvítí do věnce v máji,

se v tanci tu proplétají –

Tu krysař si píšťalu přitiskne k rtům

a sladká z ní hudba se line,

a každý tÓn pohádku vypráví,

a stále zní jiné a jiné – –

Tam zlatý zámek věží se v mrak,

tam stříbrný jelen a duhový pták,

kraj vil tam věčným plá květem –

Ó, na věky blaze tu dětem!

Hned hoši i děvčátka zastaví rej –

„Hrej dál jen, kouzelný muži!“

A k pastýři, jak věrných oveček dav,

se k hudci hned tulí a druží.

A jdou za ním, kam jen pokyne,

jak ve snu a v myšlence jediné:

– Jak krásně as v čarovném kraji,

o němž jim píšťalka bájí! –

V té s rachotem náhle se otevře vrch

a tajemnou kyne jim branou,

a sotva tam krysař a drobná s ním druž,

sluj s hromovou zavře se ranou –

Tu poslední z dětí, nejmenší všech,

zpožděno, pod horou staví svůj spěch,

a v touze tu zavzlyká marné:

– „Chci za vámi v kraje ty čarné!“ –

Než, skála se nehne. Tu k domovu sám

se zpozdilec navrací – chvatem,

a o pištci žvatlá a o druzích svých,

a o hoře, o zámku zlatém – –

Tu máť mnohá rukama zalomí

a vše spěchá z brány, kde vrch se tmí –

Ó, slzí těch marných a vzdechů!

O dětech nikdy ni slechu.