KRYSAŘ Z HAMELN.

„Zříš jej, tam zůstal státi,

na flétnu sladce hrá –

o, jak mé srdce chvátí,

slyšíš-li, matko má?!“

– Je děsný muž ten cizí,

ta píseň smutně zní –

Jak list kdy s bílé břízy

rve vichr podzimní. –

„O matko, slyš! – Mně zdá se,

že překrásnou sním báj

o zlatém zámku, jenž v jase

se pne, kde slunný kraj.“

– O, neposlouchej více

a odvrať od něj zrak –

pojď, zlíbám tobě líce

a s čílka prchne mrak. –

„O matko, slyš – v rej svádí

teď veselý ten hlas –

zřím hvozd, kde ve kapradí

jsou víly, plny krás.“

– Víc neslouchej ty tÓny,

je přelud to a klam –

své ručky spni – slyš zvony,

zvou večer k modlitbám! –

„Hle, matko – k bráně již kráčí –

já musím za ním, v dál –

mně zdá se, že peruť mám ptačí –

zas přijdu – neměj žal.“ –

– O, zůstaň – vrať se dítě –

v mém srdci smutku tíž –

tká večer tajemné sítě –

o vrať se, zabloudíš! –

Noc temná v kraj se sklání,

plá v jizbu měsíc bled –

tam matka marně v lkání

své dítě volá zpět.