KRYSY.

Občane, postůj, když se ptáš

a hlavou k hlavě potřásáš.

Je tu tam ještě v koutech puchu,

je tu tam ještě málo vzduchu,

a v sálech pod starou podlahou

to ještě habsburské krysy jsou.

Máš kostrbaté ulice

a dynastické tradice,

v komorách, spížích ještě plíseň,

pištěním přerývanou píseň:

to v sálech pod starou podlahou

ještě ty habsburské krysy jsou.

Kolkolem, všude k pomezí

s pastmi se přičiň, železy,

zotvírej okna, nasyp jedů

na starých hříchů starou bědu,

když v sálech pod starou podlahou

ještě ty habsburské krysy jsou.

Hospodář bdělý v domě svém

každý pak zmládle okřejem,

okna se lesknou v slunném plání,

a v srdcích jarní radování,

když v sálech pod starou podlahou

habsburské krysy již mrtvy jsou.