Která bohatší?

Seděla dívčina,

Slzičky ronila:

„Ach proč jsem, pro Boha!

Proč jsem se zrodila?

Od rána do noci

V potu a v lopotě –

A pak až do hrobu

Teskliti bez chotě!

Té naší slečince

Dobře je do smíchu,

Ona má dukáty –

Lákadlo ženichů:

Ale já ubohá –

V hryzotě, v nevoli,

Mám jen svou nuzotu,

Mám jen své mozoly.

Ať si má ženichy,

Ať si je bohata,

Jen ať mou chudobu

Nepíše na vrata.

Nepíše na vrata,

Nepíše na stoly:

To chudou děvici,

To málo nebolí.

Však já bych nechtěla

Býti tou švihlicí,

K smrti se podobá

Kniha jí modlicí.

Jde-li neb jede-li

K božímu stavení,

Nese jen na odiv

Drahé své kamení:

A když zas z kostela

Přijde neb přijede,

Nic se jí bublavé

Po vůli nevede.

Přijdu-li já ale

Z božího kostela,

Do potu, do práce

Zase jdu vesela!“

Vstala zas dívčina,

Slzičky utřela,

K potu a ku práci

Ještě si zapěla.