KTERÉKOLI ODPOLEDNE.

Útlá rybka okřídlená, ptáče,

zafrčí černavě z trávníku,

který je mu velebným šírem,

chytá unaveného běláska,

potom oškubává chudobku.

Pohled hájem letí jak mírný vítr,

až listy splynou v mlhu zelenou.

Nyní, právě nyní třepetá se šátek

ženy, žnoucí na trávě stín;

ale strom, jenž zdědil věkověčný šum

všech těžkých korun od počátku dob,

týmž hučí staromilým hukotem,

jaký v údolíčku dálném z jabloní,

co hlubotajný hovor země

novou, nevšímavou bytost vítající,

se vléval v zatulené podvědomí dětské.