KU PŘEDU!

Tlustou hospodskou vidím,

Němku jako bečku.

Šinula se jak sloup na kolečku,

zdravá byla jako mník.

Mluvila-li, nedělala za větou tečku,

vždy vykřičník.

A ta hospodská, Němka,

měla trvalý zvyk

říkati: „Immer vorwärts,

nie wie ein Krebs zurück!“

Často, když život mne skřípne,

vzpomínám na Němku tu,

na její úsměvy vtipné,

na její větu, skutu

ze silných slov, jež křísí.

A zklamáním když opět

mne zahrne s lidmi styk,

říkám si: „Immer vorwärts,

nie wie ein Krebs zurück!“