Ku staré parallele života.

Tři období má život... Z rodných vod

loď v moře jede, mizí jako bod

a kam jen pohlédneš, je slunný den,

přístavy hostinné, úsměvy žen,

a města v slunci leží před tebou

a chrámy s nádherou a velebou.

Loď brzy vjíždí v prostor bez mezí...

O skály chřestí svými řetězy,

a loď-li jinou potká, rozvine

svou vlajku v boj neb shodu pokyne,

co mezi tím své mrtvé hází v hloub

a plachty dmou se v chvat a skřípe šroub.

Pak tmavé vody stáří jsou ti blíž –

ó bouři smrti hučet neslyšíš?

Loď pod hladinou klesá v lůno vod

v té chvíli, mžikem, slední mizí hrot...

Snad potápěči někde blízko jsou

a zlato, jež tam bylo, vynesou!