Ku zásnubnímu jubileu Jejich Veličenstev.*)
Již dvakrát deset a pět ještě roků
se poutem lásky věrně druží k boku
jasnému králi jasná králová,
a česká srdce slovanského rodu
jim v hlučný hlahol slavnostního hodu
vstříc nesou přání vroucí, plesová;
vždyť sličná větev kmene Přemyslova
Habsburským stromem zastkvěla se znova.
V čas divých bouří, Evropa kdy celá
se v základech svých vratkým vírem chvěla
a zvůli zněla hrana poslední,
kralovic jarý na čelo si vložil
diadém zlatý, a lesk jeho ožil
mladistvou, krásnou růží sousední:
dvé velkých srdcí v jeden tluk se slilo,
by národům všem život oblažilo. –
Čas lepší nastal Čechům zuboženým,
řeč naše drahá jasem nezkončeným
se rozplesala po vší otčině:
národní mluvou ve školách se učí,
mateřským zvukem mladá srdce pučí
ku slávě vlasti, Bohu, rodině,
býť pravým Čechem není více hanou,
a nejsme více rajou zbědovanou.
Čas lepší nastal kletým dříve Čechům,
král dobrý sám se sklonil k jejich vzdechům
a slavným slovem uznal práva nám:
u trůnu jeho národ Poděbradů
se s ostatními pojí v četnou řadu,
by v Austrii se sklenul míru chrám;
král zplní slova, která z mysli vděčné
dal svému lidu ku své slávě věčné!
Kéž slavný tento svátek jubilejní,
kdy celou říši jmou citové stejní,
spor o národnosť navždy usmíří,
kéž nová doba národům všem zkvetne,
kéž orel černý volným křídlem vzletne
a slávu svoji láskou rozšíří,
kéž bílého lva i orlici pestrou
svým bratrem zove, svojí milou sestrou.
Leť, orle černý, na Šumavu tužnou,
leť, orle smělý, na Moravu družnou,
leť k Pradědu i na Krivaňský štít!
Zde žije národ v domovině chudé,
jenž tobě prolil proudy krve rudé
a nepřestává tobě vroucně bít,
ač popelkou byl dosud tvému stolu,
a není konec, není jeho bolu!
Ó jasná paní, milostivé zraky
skloň k vlasti naší, aby zašly mraky,
co zahalují smutnou její líc,
svým velkým srdcem domovinu drahou
zahřívej láskou i dobrotou blahou,
Svým věrným dětem vstup laskavě vstříc,
jak máti dobrá by je konejšila
a potěchou jim smutek zapudila!
Ó králi dobrý, vyslyš naše prosby
a odvrať od nás nepřátelské hrozby,
ať nezahynem zlobou vrahů svých!
Buď naším Karlem, otcem milostivým,
buď opět Ferdinandem Dobrotivým;
náš osud, spása leží v rukou Tvých!
Chcem věrně státi k stupňům trůnu Tvého
a slovem, činem množiť slávu jeho!
Vám oběma Bůh žehnej dráhu žití,
Vás vroucí láska v mocném vlnobití
poj k Vaší slasti, k blahu národů!
Ó žijte stále slovanskému lidu
a umirňujte dávnou jeho bídu,
štěpujte jemu spásy úrodu,
ať nad námi se duha štěstí sklene
a vyjde slunce vlasti opuštěné!
Vám české duše věrnou láskou planou,
Vám česká srdce hymnou zradovanou
vstříc mocně bijou s tklivou důvěrou:
Bůh žehnej Vám, by anděl jeho svatý
Vám jednou světil nový sňatek zlatý,
ať radosť kráčí říší veškerou!
Bůh žehnej Vám, Vás uveď v ráje blažší,
Bůh žehnej národu a vlasti naší!!