Kudy chodíš, kudy bloudíš?

Kudy chodíš, kudy bloudíš?

Ulicemi?

Noc se dívá do tvých oken,

černá, chtivá,

něco se jak ruka mstivá

zvedá z temna k ráně tupé,

někdo nehybně se dívá,

něco za rohem tam supe,

když se večer připozdívá.

A ty bloudíš, kudy bloudíš?

Ulicemi, po nábřeží...

Na vodě tam smutky leží

utopené touhy marné;

temné stíny noci parné

koupají se pod pontÓny.

Jsou to mrtví, jsou to živí,

radostné či žalné stony?

Běžíš dál, ač není chvatu,

od těch hloubek, jež tě děsí,

k světlům, jež tam svítí kdesi,

abys unik' smutku tomu,

jenž se tíhou na tě věsí,

jak jsi hloubku sebou měřil,

když jsi vzpomněl, v co jsi věřil,

na své touhy, citů sklony,

na své sny a mládí svody,

jež zapadly v černé vody

temnící se pod pontÓny.