KUDY ŠEL

Šel po nebi, a kde se dotkl nohou,

tam vzplály hvězdy, jež to říci mohou.

Šel po zemi, a kde se dotkl šatem,

tam vzplála růží nachem a slunečnic zlatem.

Šel po moři, a kde svou patu smočil,

tam korály a perly rybář v hloubi zočil.

Šel po horách, jež věčnost jsou a síla,

jim zanechal královská roucha sněhobílá.

Šel lidskou hlavou – a hned díla krásy

z ní rodila se, slavná pro vše časy.

A lidským srdcem šel – to od té doby cítí

vřít v sobě touhu, které světy nenasytí.