Kukačka.

My lesem šli. Jak dýchaly kol stráně,

vše v jarní míze plálo a se lesklo,

i v chmurných skalin zamyšlené skráně

cos jako úsměvem a štěstím blesklo.

V tom v porostlině, poslyš, cosi stesklo!

To kukačky je snivá melodie;

ó počítej, jak houká v les a nyje,

to prý jest číslo žití tvého roků.

I sáhneš k srdci – to tak divně bije,

krok zastavíš a slzu zmačkneš v oku.