Kukavka.

Aj kukánko, neodlítej!

Na větvince mírně seď;

Mne ctitele sobě vítej,

Dej dotazu odpověd.

Nelekej se, nemám luku,

Hezky plesej: Kuku, kuku.

Pověz, zdaliž dlouhé žití

Popřeje mi tvorů Pán;

Budeli mně vonné kvítí,

Čili trn jen v cestu dán?

Budu píti kalich muků,

Či rozkoše? pověz: Kuku.

Blaha tedy já mám zažít?

Lichotníků straň se roj!

Budeli pak mne též blažit

Přítele vždy svatý spoj?

Podáli vždy věrnou ruku

Druhu svému? pověz: Kuku.

Ještě něco tobě svěřím:

Totiž milost k dívce mé;

Že mne ráda má, to věřím;

Zřím to, když mne obejme.

Sejdemli se, rci, k oltáři? –

Proč teď mlčíš, starý lháři? –