KUMBURSKÉ MELODIE. (II.)

V bor utajil se Kumburk docela,

jak po věku teď styděl by se za to,

že též byl sídlem šlechty velmocné,

jíž jméno často v lebkách českých klato.

Ó, zahal zbytky slávy nepravé,

ty chvojko hebká, smrčku zádumčivý,

spíš k odpuštění pohne svěží strom,

než hladomorny pustý vrchol sivý.