KUMBURSKÉ MELODIE. (X.)

Kout trosek mechem vystlaný –

tak měkounce, tak hebce,

a nad ním břízka bělounká

si s chvojkou něco šepce.

A každý kámen vypráví,

co v upomínkách vídá,

a z poesie přírodní

vždy k tomu něco přidá.

Však kdyby krásy nepřidal

a zvěsť jen k pravdě ladil,

tu každý v hrozném zděšení

by od zřícenin pádil. –