KUMBURSKÉ MELODIE. (XI.)

Zádumčivě díváte se k nebi

vyvětralé, opuštěné rozvaly,

stejně vždy, ať léto zlatí pole,

aneb s vlašťovkami táhne do dáli.

I když smavá píseň výletníků

na omšené drsné zdi se přerývá,

teskno tu, ba právě; před životem

hrob té minulosti propasť rozvírá.