KUMBURSKÉ MELODIE. (XII.)

Z pod oblouku polou sesutého

v kraj se dívám, do mlh ukrytý,

pára z lesů vystupuje k vrchům,

vrchy rouškou mrakův ovity.

Ejhle, octla jsem se nad oblaky,

dole hluboko tam leží svět,

a já myslím: bylo by zde sladko,

ničehož o světě nevědět! – –