Kůň a hříbátko.

Poskoč si jen, ty hříbátko roztomilé,

Jak vítr sem tam čiprně, vesele,

Svoboda mine, dřív než si pomyslíš,

A jak jen dorosteš, k práci se přitočíš,

Starosti pak budeš věru dosti mívat:

Plouhem orávati a jezdce nosívat.

Vesele skákalo hříbátko to milé,

A radost dělalo dobré té kobyle,

Smělo si hráti i čtveračit smělo,

A tak mu zrostlo silné, velké tělo.

Po letech ale měli jste viděti,

S jakým to umělo vozem ujížděti.