Kůň a osel.

Lávka úzká,

Houpavá a kluzká

Vedle bahniště se táhla.

Tou šel osel přeznenáhla,

A hle, přešel bez nehody.

Za ním, jakoby ho svými body

Jezdec bodal tůž a tůže,

Kůň tou stezkou klopotal,

A žblunk’ po krk do kaluže.

Osel se ho poučovat jal:

„Kdybys byl tak pozorlivě

Jako já se tudy bral,

Nebyl by si šlápl křivě.“

„Nepokládej, špatný druhu,“

Odpoví mu kůň, „si za zásluhu,

Že dle tvého přirození

Tebe s klopejtnutí není;

Téžbys jen tak váhavě byl šel,

Kdyby o závod byl hnát se měl.“