KŮŇ DONATELLŮV.

Ký asi sen, nám neznámý a skrytý,

tvou duši schvátil, mistře, dravou řekou,

když pod tvou rukou umělou a měkkou

ten nádherný kůň rostl obrovitý!

Zda v snách jsi spatřil titánů boj lítý,

či oře, které nebem slunce vlekou,

či zemi zřel jsi šerou, dávnověkou,

když kentaurů se chvěla pod kopyty?

Před dílem tvým já udivený stoje

a v mohutnost se jeho noře zticha,

jsem viděl v duchu pevné hradby Troje.

A zdálo se mi věru, v každém mžiku

že vyraziti musí z koně břicha

s kopími, luky řada bojovníků.