KUPLET.

Když se někdy jedná o to

v pokročilé společnosti,

v zologické zahradě-li

exemplářů zvěři dosti,

zčepýří se, rozumuje:

„Sbírky hojné nutno míti,

víc se musí zakoupiti,

má-li s pokrokem se jíti.“

Když se o to disput vede,

kolik má být každodenně

žirafě, hyeně, tygru

dáno: zda-li víc, či méně,

jednohlasně konstatuje:

„Slonům, oslům nechť se přidá,

na tu zvěř, co se tu vydá,

jinde nechť se amputuje.“

Nejen pouze zvěřince teď,

humanity pěstují se:

nemocnice, chudobince,

convivia zřizují se.

Pro ubohé vězně zdobí

a zvětšují kriminály:

Merkur střehou skrytý v dáli,

slovem: jde se s časem doby.

Když však o hrst drobtů prosí

plebeiové mdlí, ubozí..

jen co od úst zbude slona..

s tou že spokojí se dosí –

ukazují děti svoje:

takhle že se nedá žíti,

páni radí: „Nechat býti

vše, jak bylo – moudrost to je!“

Opatrně potom dají

dohromady svoje hlavy:

„Takhle nemohou prý žíti

naše nízké, chudé davy.

Co soudíte o tom, páni?“

„„Je to frase pouze vonná..

Jiná starost: Páni, slona

zvláštní jalo ujímání – –““