KUPLET O PADESÁTCE.

Dnes mi schází óda vzletná,

je to cifra ošemetná,

není mladá, není stará,

v srdci stále ještě hárá,

hlubně tam a prudké víry,

sny a mlsné avantýry,

dál to řádi, vzlétá, pádí

jako v mládí.

Ptej se mne však zcela krátce:

„Chceš ji?“ – „„Na hřbet? Ne, to ne,

neboť přec jen padesátce

svědčí nejlíp v portmoné,

ba v portmoné.““

Moudrost, ó, toť vzácná dáma,

teprv spatřiv Abraháma

v klikaté života pouti

výsadu máš moudrým slouti.

S dámou tou jsi v alianci,

nohy však máš těžké k tanci,

v jistých pádech krátký’s na dech,

revma v zádech.

Nemůže být o tom hádka,

zdali to tak, nebo ne:

vždy je lepší padesátka

než na hřbetě v portmoné,

ba v portmoné.

Za zásluhu, za Tvou práci

veřejnost Ti dluh svůj splácí,

čestných darů dostal’s tři sta,

řádů máš jak bicyklista,

národ láskou k Tobě řičí,

dá Ti grunt jak Sienkiewiči.

V jedné revui však se zjeví,

vše že plevy,

vypjaté to není krátce

a tak že to utone. –

Ach, je lépe padesátce

než na hřbetě v portmoné.

ba v portmoné.

Kde kdo nyní vykuchá Tě,

kde kdo nyní oňuchá Tě,

budou vážit, usuzovat,

přiměřovat, kritisovat.

Ctitelek Tvých dav se zfantí,

uštvou Tebe gratulanti.

Stříbřen, zlacen, zmítán, klácen

budeš zmlácen.

Poznáš, že už nejsi mládce,

že je všecko chatrné.

Proto líp je padesátce

než na hřbetě v portmoné,

ba v portmoné.