KUPLET PIEROTA.

Ve výši modré, orli kde sídlí,

na ostří nože tančím dle rhytmu

guitary svojí.

Pode mnou propast prázdno své šíří,

nade mnou prázdno závratí zeje

a já si zpívám:

„Motýli v slunci dvoří se květům,

na šírém moři laškuje hravě

s vlnami bárka,

ve stínu stromů podvečer šeptá

ubledlý mladík s bouřlivým srdcem

milence v ucho –

a já si zpívám a já si tančím

v modravé výši před tváří orlů

na ostří nože.“

Myslíš, že radost, čisté že štěstí

píseň mou budí v duše mé víru

dotknutím touhy?

Kdybych měl věřit, plakal bych pouze,

milovat kdybych žárem měl celým,

skonal bych rázem.

Na ostří nože v závratné výši

tančím dle rhytmu guitary svojí,

a sobě zpívám:

„Motýli mrtvi – lahodným jedem

květů jsou spiti, shltily loďku

zrádné již vlny,

ve stínu stromů ve vlastní krvi

s olovem chladným v bouřném kdys srdci

kdosi, ach, leží –

a já si zpívám a já si tančím,

co je mi propast, co ostří nože,

ha, já si zpívám;

v guitaru tlouci pomáhá ďábel,

srdce mé puká, rolničky zvoní,

píseň to dobrá.“