KUPTE SOBĚ SPASENÍ!

Vůz hrkoce dolů Malou Stranou,

smilná, chtivá na něm žena;

očí její žádostivě planou,

bullami jest ověšena,

v rukou stříbrné jí zvonce zní,

volá: Kupte sobě spasení!

Kolem ní s meči a holemi žáci

volají: Nevěřte, spasení ztrácí,

kdo této uvěří ženě!

Věřte, co Hus o ní v Betlémě kázal,

že nemůž’ rozvázat, Bůh co byl svázal –

dychtí jen po zlata ceně!

Vůz již hrčí staroměstskou branou,

lidu kolem k hlavě hlava;

dychtí spatřit divnou podívanou:

žena jede vyzývavá,

v rukou stříbrné jí zvonce zní,

volá: Kupte sobě spasení!

Studenti volají: Nevěřte, braši!

Koho z vás pekelné pokuty straší,

utecte k Husovi v Betlém!

Tato zde za peníz hlásá vám bludy –

útěchu Kristovu kazatel chudý

dává tam ve slově světlém.

Pod radnicí starém na náměstí

s nevěstkou teď vůz se šine:

na listinách velké bully chřestí,

po šíji se řetěz vine,

v rukou stříbrné jí zvonce zní,

volá: Kupte sobě spasení!

Nevěřte! Tato jest nevěstka velká,

pro její volání nikdo ať nelká:

nemůže spasit ni zhubit!

Antikrist vtělil se v svůdné ty tvary –

nikdo jim neuvěř, zavolej: „Vari,“

nechceš-li duši svou ubít!

Městem Karlovým se kola točí,

zástup valný provází je;

po zástupech bloudí žhavé oči,

uhrančivé oči zmije,

v rukou ženy stříbrem zvonce zní,

volá: Kupte sobě spasení!

Hlasatel zavolal: Rufian, vizte,

prodává, co jsi Ty vykoupil, Kriste,

který’s byl tichý a chudý!

Dolů již pergamen, dolů již bully;

hříšné jsou, třebaže svatými sluly –

na oheň vrzte ty bludy!