KUŘATA.

Hokyně stála s kuřaty na rohu. – –

Chumáč jich svázaných v dlaních měla,

k zabití spjatých do páru za nohu.

Co se ta ubohá napištěla!

Myslela as, že vyváznou z mučení,

když jim kdos uvolní těsnou šňůru –.

Což pak ví kuře, po chvíli sproštění

nikdy že nevzhlédne volně vzhůru?!

Rád kuře jím, bych řek: „Hle, kus zlořádu!“

Jen jsem tak uvážil moudrost lidí.

Nechali ptáky sta věků pozadu:

A již jen v smrti svou spásu vidí.