KURÁŽ.

KDO chrániti nám bude dům

a špýchar, chlév a sad,

až hlídati je přestane,

kdo hlídal dosavad? –

Kdo bděl tu jako věrná stráž

všem zlobným škůdcům vzdor:

náš věrný soudruh, přítel náš,

náš Kuráž, všech psů vzor!

Ba, že to není sprostý pes,

jak po Čechách jich dost,

co ke každému lísají

se za úsměv a kost!

Ba, že to není sprostý pes,

on ubrání svůj dům

i proti cizím zlodějům,

i proti jejich psům.

Na statku se nám narodil

a má to za svou čest,

on ví, co statku náleží,

a kdo tu doma jest.

A mnohou ránu utržil,

jak dnem i nocí bděl; –

ba, hospodář by poslední

s ním kůrku dělit měl!

Kdys míval zuby z ocele

a v tlapách sílu lví,

však nyní hlas mu selhává

a hlava šediví.

A ze všeho mu zbylo jen

těch dobrých očí pár: –

náš přítel ze všech jediný,

náš Kuráž už je stár!

A kdo nám bude chránit dům

a na škůdce mít hon?

Ba, v domě bude mladší pes

a na výměnku on.

Však do smrti se dobře mít

tak bude jako dnes.

A po něm bude Kuráž zvát

se zas ten mladší pes!