Kuře a dítě.

Vylíhla se kuřátka,

nemotorná holátka;

kácí se a chabé oči

malou chvíli kolem točí,

mladičké to ptáče holé,

ač již plné má své vole;

avšak rychle dozrává,

milou kvočnu poznává;

za dobu se maličkou

stává hezkou slepičkou.

Ale člověk, slabé dítě,

neběhá jak kuře hbité;

rodičům jest k radosti,

dělá jim však starosti.

Potácí se po léta,

než mu vzejde osvěta,

než mu věčná pravda září

v duchaplné smavé tváři;

mnohý však zlým podnětem

bývá stále dítětem;

ač má v tváři husté vousy,

přece ještě bludy trousí.

Kéž jej vede v pokrok vážný

Bohem daný anděl Strážný,

aby z tenat zlocha vyšel

a rád Boží pravdu slyšel.

Otče moudrý, matko drahá,

pustota se hrozně vzmáhá,

dbejte o své milé děti,

ať vždy jméno Boží světí;

chudobní i zámožní

buďte všickni nábožní.