KUS „CREDA“.

Já se vším chtěl se stotožniti kdys,

vše chytit, každý záchvěv, každý rys,

vše obsáhnout, vše chápat, obejmouti,

a mnil jsem, času k tomu v žití pouti

je víc než dost.

Teď vidím, plachý host

při kvasu všehomíra, že nestačím k tomu,

že trylek slavičí a dumný rachot hromu,

že jaro, sníh,

hněv, dívčí smích

i dráha hvězd

mi stejným tajem jest

jak zvonek tramwaye, jenž pod mým oknem cinká.

Teď zbyla mi jen touhy upomínka,

a z celé snahy, námahy a práce

jen resignace.

Však chtěl jsem to a při tom je mi sladce...