KUS POETIKY.

Jen to, co přetéká, dát v sloky

a spadalý jen sbírat květ –

jdou týdny, měsíce a roky

a žít se chce též naposled.

Co v sloky dáš – toť síla živá,

toť svatý oheň duše tvé,

když jimi přímo neoplývá,

jich nevynucuj z duše své.

Buď tich, a pero tvé ať čeká

a nech je třeba rezavět –

mlč, dokud duše nepřetéká

a nespad přebytečný květ.