KUS PRAKTICKÉ POETIKY.

To jedno říci ti hodlám

na umění zdlouhavé dráze,

netančit na provaze,

a nikdy nesloužit modlám.

Co chce kdo, neptat se ani,

jít rovně dál za svým cílem,

stát celý za svým dílem

přes pokřik slávy i lání.

Jen v duši vlastní vždy hledět,

co roste tam, plane a pučí,

je pravé, ať svět hlučí,

jak pavouk v síti své sedět.

Stát třeba se samotářem,

ves soucit zamítnout s díkem,

být chladným, nevlídníkem,

však nebýt na sobě lhářem.

Co můžeš, plnou dát hrstí,

ničeho nečekat, chtíti,

a v sled se spokojiti

s mohyly zapadlé prstí.