Kus staré poetiky. (I. Sonet na sestinu.)

Celý život v rozkoši si hoví:

šest dní život z různých číší pije,

z šesti rtíků políbení loví,

laur a růže do vlasů si vije.

Každý den jí úsměv chystá nový,

každý den jí v jiný nástroj bije,

v stálém nadšení si nepohoví,

a jen tyje, pije, nyje, žije! – –

Div-li, po takovém kvasu tučném,

dlouhé písni, karnevalu hlučném,

zmdlena něhou krásy, lásky, vůně,

posléz vzpomínajíc, co vše prožila,

aby k nové rozkoši zas ožila –

sedmý den že odpočívá, stůně!