Kvas.

Církev moje toho času

Podobá se hrstce kvasu,

Jižto žena holou dlaní vzala,

Do tří měřic mouky zadělala,

By ta mouka prokysala.

A ta hrstka kvasu malá

Svými časy

Všecku mouku v díži zkvasí.

Nejinak má Církev jesti kvasem,

Jejž já právě v lidstvo celé vložil,

Aby každý člověk svojím časem

Pravdou, milostí a láskou ožil.

Láska, milosť ta i pravda moje,

V Církvi všemu lidstvu zůstavená,

Přečká všecky s bludem a neřestmi boje,

A pronikne všecka ve plemena.

Po té za potomních věkův i svět shlédne:

Jak jsou všickni lidé děti matky jedné.