Květ bodláku

A přece znovu zas

oblohou tančí hvězdy,

jež Dante vídával,

když vyšel z podsvětí,

a přece znovu zas

začíná cvrček v trávě

divoké staccato

své písně cvrkati.

A přece znovu zas

cos jako mladé víno

ti stoupá do srdce

a stoupá do hlavy:

usedneš do škarpy

a dlaní hladíš maní

bodláku kvítek

rudě modravý.