KVĚT JASMÍNU.

Květ jasmínu z Tvé bílé ruky

plá na mém stole, voní tiše,

v mou věčnou touhu, v nesouzvuky

jak balsám dýše, měkce dýše.

Když usínal jsem, bouře byla

a táhla jezer nad zrcadly,

v mé duši touha smutně snila,

v mém srdci květy touhou vadly.

Však v noci přišla luna cudná,

tak panenská jak Tvoje žití,

ta zřela perly jezer u dna,

ta zřela rosu v srdcích kvítí.

A na jasmínu tiše tála,

jak stříbro plála v jeho kalich

a tála, plála, v okně stála

a shasínala v květech malých.

Tvá zbožná duše rozechvělá

v té záři květů zrodila se

a prosta těla touhou mřela

a modlila se v onom jase.