Květ kaštanů.

U dveří chrámových kříž věkem starý,

vždy před ním v myšlénkách stát zůstanu;

znát sotva na něm Krista těla tvary

ve stínu nad ním klonících se kaštanů.

Juž květou! sladké víno svojí vůně

z těch květných hroznů lijí potichu

na rány Krista, jimiž tělo stůně,

jak Samaritán balsám z kalichu.

A lístky květů, které větřík schvátí,

se dolů po skráni Mu snášejí,

jak stíraly by s čela krev, se zdá ti,

a padnou k zemi s rudou krůpějí.