KVĚT NA HROBĚ.

Květ, jenž v mé duši vypučel,

ó já to vím, ten není všední –

a Tobě jedině jsem děl:

Ty k srdci svému si jej zvedni.

Ten květ je čistý přesvatě

a vůně krásy neslýchané,

svou celou touhou volá tě,

že u Tebe se krasším stane.

Však Ty jdeš dál... Květ jako květ

v té bezstarostné mladé době...

Ó srdce, marným je Tvůj vzlet,

ty hrobem budeš samo sobě. –