Květ na skále.

Stojím jako v čarokruhu;

přes noc zkvetl horský klín,

v zelenavý úsměv luhu

spadly hvězdy kopretin.

Stromy pějí, vody šumí,

nebe vroucně líbá zem,

výš se týčí horské chlumy,

skála vzdychá němým rtem.

Na chvíli se jenom budí

snem, jejž pták jí v ňadra snes’,

a pak hvězdou zkvetlou v hrudi

zpívá vůní do nebes!